Deratizace

Deratizace je opatření, které směřuje k hubení nebo omezení výskytu škodlivých hlodavců, patří sem i preventivní opatření, kterým předcházíme pronikání hlodavců do objektů (zabránit přístup a zahnízdění). Hubíme škodlivé hlodavce, kteří žijí v objektech trvale - tzv. synantropní hlodavci, ale i "sezónní", stahují se do objektu např. na zimu - tzv. exoantropní hlodavci.

Ochranná a ohnisková deratizace se provádí za účelem ochranny lidského zdraví a pro zamezení ekonomickým škodám - hlodavci škodí především znečišťováním (výkaly), jsou hostiteli původců některých lidských onemocnění, znehodnocují potraviny a krmivo, páchají majetkové škody – prohlodávají otvory ve dveřích, oknech, ve stěnách, (dokonce i málo kvalitním betonu), vyhrabávají nory, poškozují nábytek, podlahy, obalový materiál, textilie, elektroinstalaci, vodoinstalaci apod. Mají velký epidemiologický význam, jsou přenašeči infekčních nemocí (např. Weilovu žloutenku – způsobuje leptospira, původci moru, tularemie, listeriózy, salmonely,) i některých parazitů člověka (např. svalovce).

Deratizační zákrok se skládá z:

  1. průzkumných prací - zjištění druhu hlodavců a stupně zamoření podle trusu, volba vhodné nástrahy vzhledem k povaze prostoru, odstranění příčin vnikání hlodavců do objektu
  2. vlastního hubení  - kladení nástrah v deratizačních boxech tak, aby nedošlo k pozření necílenými živočichy (drobná  zvířata včetně domácích) či mechanickému poškození, každý deratizační box je označen výstražným upozorněním
  3. kontrolní práce - vizuální kontrola úbytku položených nástrah, doložení spotřebovaného materiálu, výměna poškozených boxů, odklizení uhynulých těl hlodavců

ČETNOST provádění deratizace je individuální. Záleží na prostředí a charakteru objektu. Provozy využívající norem HACCP mají nastaveny tyto termíny dle vlastní potřeby. Provádění pravidelné preventivní deratizace je nejvhodnější na jaře a na podzim. Asanaci doporučujeme provádět komplexně v celém objektu či areálu.

Opatření proti výskytu hlodavců

  1. preventivní - zajišťuje majitel nebo uživatel objektů, je třeba:
    • zamezit pronikání hlodavců do budov
    • znemožnit hlodavcům přístup k potravě
    • znemožnit zasídlení a zahnízdění hlodavcům
  2. represivní - vlastní hubení hlodavců, rozlišujeme 3 způsoby:
    • mechanický - odchyt pomocí pastí
    • biologický - pro tento způsob hubení se používají domácí zvířata - kočka, cvičení psi a fretky
    • chemický - kladení požerových nástrah

Potkan – Rattus norvegicus

  • dorůstá délky asi 25 cm, ocas měří až 22 cm (je vždy kratší než tělo), má menší oči, zbarvení srsti na hřbetu a bocích hnědošedé, na břiše srst bělavá, rezavěji zbarvení jedinci bývají starší, mladé kusy jsou zbarveny tmavě šedě. Vzácně se mohou vyskytnout jedinci černí, bíle strakatí nebo i celí bílí.
  • dospívá asi po 3 měsících, samice je březí 21 dní a vrhá v našich podmínkách 3-7x do roka průměrně po 5-15 mláďatech (1 pár potkanů může do roka teoreticky vyvést až 800 potomků).
  • obývá vlhčí místa, kanály, sklepy a přízemí budov, je více závislý na vodě (než krysa), výborně plave i pod vodou a dobře šplhá. Mimo zimní období může žít i ve volné přírodě, je všežravý se sklonem k masožravosti, často se u něj objevuje kanibalismus. Chová se tiše. Potkan je vůči moru rezistentní.

Krysa – Rattus rattus

  • ve srovnání s potkanem je menší, velikost těla asi 20 cm, délka ocasu 22 cm (ocas delší  než tělo), větší oči a uši. Zbarvení je různé – černé, šedé, šedohnědé s černými pesíky, hnědé, břicho je vždy světlejší nebo i bílé.
  • dospívá po 3 měsících, vrhá po 20-24 dnech březosti, průměrně 4-10x mláďat asi 3-6x ročně, žije 2-3 roky.
  • všežravá, převážně však býložravá, hbitější než potkan, dokonaleji šplhá. U nás se vyskytuje pouze na omezeném území, bývá vázána na lodní dopravu. Je to suchomilný, původně stromový druh, který se zdržuje nejčastěji ve vyšších patrech stodol, sýpek a na půdách hospodářských budov. Zdržuje se vždy v blízkosti člověka. Krysa je velmi vnímavá k původcům moru (na rozdíl od potkana) a ve středověku byla i v českých zemích zdrojem nákazy.

Myš domácí – mus musculus (mus domesticus)

  • drobný hlodavec do 9 cm dlouhý (ocas stejně dlouhý jako tělo), zbarvení šedavé, na břiše světlejší
  • dospívá po 2-3 měsících, má ohromnou rozmnožovací schopnost, samice vrhá 8-10x za rok po 4-8 mláďatech
  • žije většinou v lidských sídlech, méně ve volné přírodě, dobře šplhá a skáče, je všežravá, většinou býložravá, nepotřebuje pít vodu (dokáže si ji "vyrobit" metabolicky)

Myšice - lesní, křovinná

  • oba druhy jsou větší než myš domácí, výrazně větší oči a uši (oproti jiným hlodavcům), dlouhý ocas
  • zbarvení šedohnědé
  • výskyt je vázán na lesy, lesní kraje, křoviny, meze, zahrady, parky apod.
  • výborně šplhají, rychle běhají a skáčou
  • všežravé, hlavně semenožravé
  • na podzim hojně migrují do domů a chat